2020 Polabí
Vinařská oblast Čechy zaujímá 4% celkové rozlohy vinohradů České republiky. Vinice se objevují převážně na svazích okolo řek.
Středa
Dva roky po sobě jsme projížděli tok Labe od Mělníka po Velké Březno, loni jsme projeli Ohři. Další pokračování jsme měli v plánu z Nymburka přes Poděbrady, Kutnou Horu až někam….., a možná i dál! Vinařství Kutnohorská jsme již navštívili, ale ne kolmo. Pak nás napadlo, že jsme si, i přes 2 návštěvy, neprohlédli vinařské město Litoměřice, tak jsme plán přehodnotili. Abychom se nemohli do budoucna vymlouvat, našel jsem ubytování asi 2 km od historického centra města.
Doba je taková divná, od jara vládne po celém světě něco, co jsme znali jen z amerických filmů. V Asii se objevil virus, který se po několika týdnech dostal do celého světa. Začala panika, nikdo nic nevěděl a každý se bál. Vše se zavřelo, nemocnice se plnily, lidé umírali, nasadili jsme roušky a čekali. Čekali jsme na tajemného zachránce, který vyrobí protilátku v tajné laboratoři z nějaké květiny. Kromě poslední věty realita. Před prázdninami bylo oznámeno, že jsme vyhráli a rozvolnilo se. Nikdo ovšem nevěděl, že je to falešný optimismus. A Virus čeká na podzimní ofenzívu.
Součástí ubytování byl i kamrdlík na kola. Tašky jsme jen vynosily, převlíkli se a jeli na sklenku do Roudnice, s ambicí dojet na Říp. Jedeme si a užíváme nových bicyklů. Po asi dvou kilometrech mám defekt předního kola. Je přes 30 °C a na cyklostezce bez stínu se to to tedy pěkně lepí. Pokračujeme dál podél řeky i mimo ní. V Černěvsi mám další defekt. Rozborku-sborku dělám 3x, protože 3x po sobě lepím. Nervy tečou. Voláme do cykloservisu, do kdy mají otevřeno, abychom stihli dojet. Nabízí pomoc v podobě odvozu a opravy, protože zavírají za půl hodiny. Proč ne. V obchodě měním pro jistotu obě duše a jedu za M, která mezitím dojela po vlastní ose a čeká v hospodě. Dáváme si lehké jídlo a přemisťujeme se do zámeckého parku, kde je co? Kde je vinný stánek. Sylván v kabinetu a zemský ryzlink jsou naší první volbou. Volbou pěknou, volbou na jistotu. Vína krásně nachlazená a svěží. Obě lehká, sylván jde rovnou i do tašky na kolo.
Říp se konat už nebude, tak se rozhodujeme zůstat. Na chvíli si odjedu prozkoumat alespoň zdejší 3 řopíky. Když se vracím další volbou je cuvée Sovice. I tato láhev jde do tašky na kole. Nás čeká cesta zpět, tak snad bude bez dobrodružství. Po cestě potkáváme párek nutrií, které dovádí v zaneseném potoce. U nás jsme je už taky pozorovali, než si je někdo rozhodl dát k obědu. Jejich oranžové zuby jsou k nepřehlédnutí. Těsně před Liťákem na břehu startuje malé sportovní letadlo, tak je to pro nás všechny na cyklostezce taková šou.
Ve městě na náměstí jedeme do na sklenku do Radničního sklípku. Když po 20ti minutách konečně někdo dorazí zeptat se nás co bychom si rádi objednali, ptám se na místní víno. Mají, tak objednávám místní Müller. Když nám po čtvrt hodině přijde pikolík sdělit, že milerka není a je jen muškát, ze zoufalství kývneme. Ještě, že máme vedle sebe kola a na nich něco v bidonech. Když se po tři-čtvrtě hodině dočkáme vína, tak ono je teplé, ale to doslova. To je poslední kapka, platím, víno necháváme na stole a odcházíme. Trochu se diví, že nám vadí teplé víno. Ve vinařské oblasti, kam lidé za vínem jezdí.
Čtvrtek
Nejzazším bodem dnešního výletu je Ústí nad Labem. V Žalhosticích máme domluvenu návštěvu vinařství Pod Radobýlem. Moderní mladé vinařství, které hospodaří na 12 ha, vniklo v roce 2012. Nejprve se jdeme podívat do vinohradu, až nahoru k ultra moderní kapličce, poté si prohlídneme prostory, kde probíhá proces přeměny hroznů v lahodný mok, a končíme koštem v hlavním prostoru. Takhle po ránu a už. Podegustujeme téměř vše a domlouváme se s majitelkou na bedýnce, kterou si vyzvedneme, až pojedeme za dva dny domů. Tuto cestu jsme již jednou jeli a tak víme, co nás čeká. Na trase se ještě zajedeme podívat do zámeckého vinařství ve Velkých Žernosekách. Podegustovat a domluvit také bedýnku. Počátky vinařství v této lokalitě sahají do 13.století, to té doby se datuje také zdejší zámek. Jak už to tak bývá, o vznik vinařství se zasloužili mniši. Mniši vařili pivo, dělali víno, vyráběli pálenku asi měli k alkoholu vztah.
Tentokrát na Střekov odbočku neděláme, chceme vyjet na Větruši. V Ústí se snažíme najít cestu nahoru, ale motáme se mezi auty a ne ji najít, když ji nacházíme jsme tak otráveni provozem, že se rozhodujeme pro lanovku. Další dobrodružství je nalézti v obchodním centru cestu k lanovce, značeno nikde není a tak se doptáváme prodavačů ve stánku. Čeká nás vyvezení kol výtahem a vynesení po schodech. Turisticky přátelské to moc není. V dresech a s koly vypadáme v nákupáku jako zjevení. Nahoře na Větruši usedáme do restaurace na zasloužený oběd. Zdejší svíčková byla naprosto výtečná a chmelový nápoj nám uhasil žízeň. Máme ambici se podívat ve městě po nějakých pamětihodnostech, ale nic tu není, potvrzují nám to i v Íčku. Po cestě do i z Ústí v jedné obci potkáváme dva malý kluky, kteří prodávají domácí limonádu. Sami si ji vyrobili a nalévají do kelímků. Krásný nápad. Kupujeme a plníme bidony při obou cestách.
U přívozu ve Velkých Žernosekách rozbíjíme ležení a u stánku, který po dvou létech doznal vylepšení, i rozšíření objednáváme od místního vinaře postupně v podstatě všechna bílá vína z nabídky. Když už je tak hezky, tak se jdu do Labe vykoupat. Co se vína týče, vítězí asi hibernal s kernerem. Když už tady jsme jedeme i k vinařovi, mluvil jsem s ním a otec by měl být doma. Kupuji 3 láhve, nekoštujeme. Míjíme i druhého vinaře a prostě to se nedá nezastavit. Objednávám nám škvarkovou pomazánku a degustační set. Bohužel Aurelius v nabídce není. Trochu jsme zklamáni, protože vína byla unavenější a nevýrazná než jsme si pamatovali. Hlavně, aby to byla náhoda! Potkáváme zde i dva páry od nás z dědiny, to je náhoda. Kupuji alespoň likérové, které minule již bylo vyprodáno. Začíná se smrákat a nám ještě pár kilometrů schází.
Pátek
Brzo ráno jedu do nedalekých Žernosek pro bedýnku, tedy dvě i pro T. Dnes má být pořádný pařák, proto ráno jedeme jen do Terezína. Hlavní pevnost je liduprázdná, tak projíždíme nablind uličkami. Ústecká kasárna, Drážďanská kasárna, jízdárna, proviantní sklad, důstojnický dům, posádkové velitelství skoro všechny budovy trpí věkem. Vedro tedy je. Projíždíme si poctivě město a pak jedeme do Malé pevnosti na prohlídku. Prohlídku by měl absolvovat každý, aby si uvědomil nebo připomněl některé skutečnosti z naší historie.
Vracíme se do Litoměřic a míříme na koupaliště. Tady je hlava na hlavě, nelíbí se nám, a i když máme zaplaceno, jedeme k přívozu. Tady je lépe a je tu i vínko. Jedeme jen v bílém. Voda v Labi je příjemně osvěžující, víno je osvěžující a mi zde trávíme celé odpoledne nataženi na ručníku. To jsou Bermudy! Sluníčko, víno i to válení udělalo své.
Vracíme se do Litoměřic, opět. Máme vyhlídnutou malou kavárnu/vinárnu. Štěstí je nám nakloněno a z dálky vidím, že se právě uvolňují 2 místa akorát u vchodu. Domácí zákusek byl tak dobrý, že mu dopřáváme i 1dcl milerky. Cestou domů jezdíváme okolo hradu, je to poslední jízda a tak stavíme ještě zde na poslední sklenku zemského vína. Naštěstí už před námi žádné lákadlo není.
Sobota
Ráno se probouzíme do deště. To jsme měli předchozí dny kliku. Jdu do dvora pro auto, které parkuji před vchod a nosím zabalenou bagáž a ostatní nasbírané suvenýry. Ty vydávají na další bedýnku. Začíná pršet ještě víc a tak čekáme, nežli naložíme kola. Když přestává, tak je nadáváme do držáku a balím je do takové plachty z Lidlu. Ta je primárně určená na kola, tak uvidíme. Do nedalekých Žalhostic jedu pro domluvené bedýnky, opět je beru 2x. Plachtu jsem asi po 20 km vyhodil, protrhla se.