2017 Československé opevnění - Pražská čára - III
Vnější opevnění Prahy, tzv. Pražská čára byla jedním ze tří vnitrozemských obranných uskupení. Mezi nejvíce opevněné úseky patřil ten okolo středočeského Berouna a dokonce se skládal z více linií. Tento prostor byl odnepaměti užíván nepřáteli k postupu ku Praze.
28. říjen je jedním z našich nejvýznamnějších státních svátků. Roku 1918 byla ve stejný den založena naše republika.
Původní plány jet chodit na Šumavu vzali kvůli počasí za své. Když tak přemýšlíme kam jet, napadá mne navštívit něco, co bývá otevřeno spíše sporadicky, ale mohlo by být otevřeno právě v tento sváteční den. Jednou z variant je Stříbro a jeho okolí. Okolo zdejších řopíků jezdíváme často, ale nikdy jsme nenavštívili zdejší muzeum. Nakonec jsme ale jeli do Berouna. I zde by měla být otevřena 3 muzea.
První se nachází na Pražské ulici. Bunkru se všímáme hned, neboť je vyvěšena naše vlajka. Na nevelkém prostoru parkujeme a obhlížíme okolí, protože uvnitř již někdo je. Touto silnicí jsem jel mnoho-mnohokrát, ale objektu jsem se nikdy nevšiml. Holt tak tomu tehdejší stavitelé asi chtěli, vidět, ale nebýt viděn. Po několika minutách na nás přichází řada a sympatický mladík nás zve do svého bunkru. Jedná se o řopík typu E s jednou místností a jednou palebnou pozicí. Mladík, evidentně nadšenec, poutavě vypráví a vysvětluje, zejména místní linii a zejména bunkr, v kterém se nacházíme. Ten je kompletně vydřevěn, střílna je osazena lafetou ze Zbrojovky Brno s vsazeným těžkým kulometem vz. 37 s tzv. těžkou pevnostní hlavní. Osádku tvořili 4 muži. Dozvídáme se, že druhý bunkr v Berounu, v kterém je muzeum, není otevřeno. Ptáme se na další objekty v tomto úseku. V okolí Berouna by jich mělo být dochováno 11, ostatní jsou buď rozvaleny nebo zahlazeny. Upřímně jedna z velice zajímavých prohlídek. Loučíme se a jedeme do Bratronic, kde je třetí muzeum, které jsme měli v plánu navštívit.
Jedeme kolem 30 minut a opět nám bunkr anoncuje vyvěšená vlajka. Horší je to s parkováním. Kdyby každý, kdo parkuje myslel na to, že může přijet ještě někdo jiný, žilo by se nám líp. Bohužel nemyslí. Naštěstí po 5 minutách čekání na blinkrech se někdo blíží k parkovišti s cílem vyjet. Parkujeme a jdeme k nedalekému bunkru. Ten je raritou, neboť se nachází pod silnicí. Nedaleko od vstupu je skupinka v dobových uniformách, tak se jdu optat, jestli můžeme na prohlídku. Odpovědí je ano, máme do objektu normálně vstoupit. Vstoupíme a čekáme, nikdo nejde, tak jdeme hledat my. Uniformovaný mladík nám říká, že si můžeme bunkr prohlédnout, nic víc. Ptám se na placení a jen ukazuje na petku, z které je kasička. Vstupné je dobrovolné. Prohlédneme si obě palebná postavení, která jsou osázena kulomety i spojovací chodbu kde je výstava dobových fotografií a artefaktů a jdeme pryč. Škoda, že není nějaký komentář, zrovna u tohoto neobvyklého bunkru by byl obzvlášť zajímavý. Přecházíme silnici a okukujeme řopík i z druhé strany. Opodál byl zesílený objekt typu „A“, který je zahlazen, ale zůstaly po něm val a terénní nerovnosti. Místo je alespoň osázeno informačními tabulemi.
Plánovali jsme jet domů, ale ještě je světlo, tak se pokusíme najít nějaké ty bunkry u řeky. Vlastník prvého dnešního objektu nám říkal, že se před kolejemi u „eternitky“ máme dát doleva, protože jedeme z druhého směru, dáváme se za kolejemi doprava. Parkujeme a scházíme k řece. Po 50 m máme první řopík s pořadovým číslem 42. Kolemjdoucích se ptáme, jestli jsou nějaké další bunkry v dochozí vzdálenosti. Další bunkr je kousek od parkoviště a mostu na náměstí. Tady by mělo být další muzeum, to které bylo zavřeno. Další je opodál u restaurace.
Doma na počítači zjišťuji, kde se nachází další objekty a plánujeme tak další expedici.
Literatura použitá při plánování výletů a občas v textu:
Server:
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář