Čínská republika, což je správný název tohoto státu se rozkládá nejen na ostrově Tchaj-wan, ale rovněž na nedalekých Peskadorských ostrovech. Ostrovů je celkem 64 z čehož 20 je obydlených necelým stem tisícem obyvatel. Ostrovům se běžně říká Rybářské strovy, podle španělského slova pescador“ – rybář. Hlavním městem Čínské republiky je Taipei (Tchaj-pej). Dominantou metropole je budova Tchaj-pej 101, která byla do roku 2009 s 509 m nejvyšší budovou světa. Její tvar nápadně připomíná kmen palmy.
Úvod
Let první
Praha - Dubaj
Na Ruzyni máme asi hodinu čas a tak si po odeslání kufrů dáváme v první restauraci kterou míjíme tři piva a tři „Jégry“. Jsem v šoku neboť ceny jsou normální. Přemisťujeme se k našemu „gejtu“ a ve vedlejším baru si dáváme opět tři piva. Tady už je cena na kterou jsme zvyklí. Bez desetikorun pětistovka za tři piva. Ještě nemáme dopito, chybí tak dva loky a ve dveřích se zjevuje zaměstnanec aerolinek, který si nás přichází vyzvednout. Zbývající dva loky spojujeme v jeden a přemisťujeme se k našemu vchodu. Samozřejmě, že jsme poslední. Na druhou stranu je ještě fůra času. To jednou, to nás ve Španělsku už vyvolávali jmenovitě amplionem.
Místo mám do uličky a to je hlavní. Vzlétnutí, jakož i let probíhá v pohodě. Po pár hodinách letu přistáváme v Spojených Arabských Emirátech. Náš Airbus A33O-200 doroloval a mi vystupujeme v Dubaji. Čeká nás zde pěkných deset hodin čekání na další let. Dáme promenádu letiště dvakrát sem a tam a končíme na barové sesli. Po dvou pivech nás zvedají neboť zavírají. Co budeme dělat? Bloumáme po letištní hale a na konci objevíme jedinou otevřenou restauraci. Všichni tři usínáme na pohovce. Nad ránem se budím, ale do odletu ještě pár hodin zbývá.
Let druhý
Dubaj - Honkong
Konečně sedíme v letadle. Co v letadle, v Airbusu A380-800 největším dopravním letadle světa. Je to paráda nikdy jsem ještě neměl tolik místa na nohy co tady. Komfort i pohodlí se s „Jumbem“ srovnat nedá. Při své výšce 190 cm to mohu posoudit, před koleny mám ještě asi deset centimetrů místa. Emiráty potvrdili svoji pověst. Sedíme spolu v jedné řadě u okýnka, ale hned po startu si přesedám doprostřed, kde jsme dva na čtyři sedadla. Umrtvuji se dvěma červenými merloty a pouštím si poslední díl Harryho Pottera. Letušky i letušáci všech možných národností se o nás vzorně starají. Jak jsem z toho letu měl strach tak jsme si ho užívali. Při přistání můžeme na obrazovce pozorovat přenos okolí z několika kamer umístěných vně letadla.Obraz z kamer je možné pozorovat i během letu, ale to není mnoho vidět. Hongkongské letiště nás nadobro vcucává. Jdeme se odbavit k poslednímu letu s Cathay Pacific a potom samozřejmě hned do baru doplnit hladinu. Zde máme naštěstí prostoj jen asi dvě hodiny.
Let třetí
Hongkong - Taipei
Poslední letadlo se tváří jako nejmenší. Jedná se o Boing 777-300. Zajímavostí je, že Cathay Pacific je první společností, která jej začala užívat. Na Taiwan letíme slabé dvě hodiny. Při přistání si všímáme, že s námi letí jeden z našich obchodních partnerů. Krátce se zdravíme a pak si již jdeme pro zavazadla. Průchod scannerem, který nám změří teplotu je tu stále a rovněž tak i s kamennou tváří sedící imigrační úředník dívající nám štempl, že jako můžeme být vpuštěni.
„Let“ čtvrtý
Taipei - Miaoli
Nejedná se ani tak o let jako o přesun autem, nicméně to dokresluje naše cestování přes kontinenty. Jízda jižním směrem trvá něco přes hodinu a na hotel se tak dostáváme asi kolem jedné v noci místního času. WiFi není přítomno, tak jdu ještě poprosit recepčního o kus kabelu. Za pomoci místního kabelu a dovezeného hardwaru i softwaru se spojuji s mojí vískou. Zmožen a vysílen usínám.
Popisovat celodenní jednání a oficiální návštěvy asi není to pravé ořechové ani zajímavé. Co by ale zajímavé mohlo být je učinit další exkurs do zdejšího jídelníčku i kulinářských specialit. Od poslední návštěvy jsem o pár roků i kilogramů zkušenější. Nicméně zde je člověk konfrontován neustále s něčím novým.
Noční trh
Například první večer v Taichungu. To jsme šli na obhlídku místního nočního trhu. „night market“. Ten začínal v podstatě hned co jsme vylezli z hotelových dveří, kde nás pohltil pomalu se pohybující dav mladých taiwanců. Krom místních módních hadříků jsme mohli obdivovat zdejší rychlé občerstvení. Ani nelze popsat co vše je možné spatřit. Shrnul bych to takto. Na Taiwanu se k jídlu z daného zvířete zužitkuje snad vše. Vidíme drůbeží pařátky, kohoutí hřebínky, různé žaludky, střeva i střívka, krky a další známé i neznámé části. O Číňanech se někdy žertem říká, že snědí úplně všechno, co má čtyři nohy a není to stůl, všechno, co létá a není to letadlo a všechno, co plave a není to loď. Neživočišná říše je zastoupena různými kořeny, hlízami, stonky, listy i lupeny, plody i jádry. V jedné garáži kupujeme 12 plechových Taiwan beerů a usedáme ke stolku. Když poslední plechovka opouští své místo na stole a končí v koši odcházíme. Přestože je pozdní noc je zde teplota stále hodně nad nulou a není třeba mikiny. Přes den teplota dokonce atakuje 28 stupňů. Z Česka jsme odlétali a bylo 15 pod nulou. Měli jsme štěstí neboť před týdnem zde bylo prý chladno a deštivo.
Horký hrnec
Nebo třeba nám již známá polévka Hot Pot „huo guo“. Uprostřed stolu se na hořáku nachází hrnec o průměru asi 40 cm. Uprostřed je rozdělen zvlněnou přepážkou, hrnec tak evokuje tvar monády. V této časti Asie můžeme obdobný pokrm nebo jeho vzdálenou podobu nalézt ve více zemích. Například Japonci mají obdobu „Hot-potu“ kterému říkají „Shabu-shabu“, potažmo trochu vzdálenější variantu „Sukiyaki“, Thajci mají „Thai suki“, Vietnamci „Canh chua“, atd. Přestože už jsem toto vaření a jedění zažil dvakrát, těším se. Co ale tomu, že sedíme u tohoto hrnce předcházelo, stojí za zmínku. Že chci jít na polívku, to jsem věděl ještě před odletem, jen jsem tak nějak myslel, že trefíme nebo s někým půjdeme. A tak když jsme se v pátek rozhodovali kam jít na večeři navrhl jsem Hot Pot, ale problém byl, jak se tam dostat. Na recepci jsme si moc nerozuměli. Po chvíli jsem si vzpomněl, že mám z minula vizitku, bohužel v kanceláři. Pohledem na hodinky jsem zjistil, že v Česku je nám čas nakloněn a tak jsem zavolal Tondovi, jestli je v práci. Štěstí nás stále provázelo. Byl. Navigoval jsem ho, kde mám ve stole visitky a popsal mu tu, kterou hledáme. Toník je chytrý chlapec a tak ji záhy našel. Pak už jen stačilo si nechat nadiktovat telefonní číslo a internetové stránky. Naťukat to na hotelovém počítači bylo dílem okamžiku. Požádal jsem recepčního, aby se podíval na stránky a zároveň nám do restaurace zavolal. Tady nám štěstíčko na okamžik vypovědělo službu, ale jen na moment. Měli obsazeno! Recepční rychle pochopil co chceme a objednal nám tři místa v podobné restauraci, zavolal taxi. Na kousek papírku jsem si nechal napsat čínsky adresu a sám jsem si napsal jak se vyslovuje čínsky maso, houby, zelenina. Obsluha restaurace nám nosí mou rodilou čínštinou objednané maso, houby a zeleninu. Jen jednotlivé druhy masa jsem specifikoval vyluzováním citoslovcí "bů, bé, chrochro". Příští návštěvu, bude-li, dopiluji i tento detail. Houby, maso i ta tráva v nás mizí velmi rychle. Objednáváme další příděl plátků masa.
Říká se, že v nejlepším se má přestat. Bohužel jsme ten okamžik propásli neboť když nám taxík staví před hotelem jsme každý nacpaný jako sud. Nicméně jít spát v pátek večer, tisíce kilometrů od domova to nebylo zdravé. Den předchozí jsme pili v jedné takové garáži,,kterou nám ukázal nějaký amík. Dnes jsme si našli svoji garáž. A hned jsme objednali kaoliang. Rovnou 58mi procentní. Rozlíváme na jednou do tří skleniček a pijeme na dvakrát.
Hostinec u kulatého stolu
Samozřejmě jsme během pobytu byli nesčetněkrát v místních restauracích různých cenových relací, zaměření co do podávaných pokrmů i co do výzdoby, vybavení i celkové velikosti. . Často bývají vícepatrové a ne nutně jen směrem na horu. Obvyklé jsou rovněž kulaté stoly různých velikostí od stolu pro pár lidí až po stůl ke kterému se vejde třeba 20 lidí. Uprostřed stolu je další, tak o metr na průměru menší a vyvýšený otočný kulatý stůl, na který se pokládají jednotlivá jídla omáčky, přílohy, zelenina, konvice s čajem, apod. spolustolovníci si poté sami otáčejí a na své malé mističky si nabírají ke své chuti. Čas od času obsluha malé mističky odnese, vymění za čisté a dodá mokré ubrousky na očistu rukou. Kromě polévky, která se jí menší keramickou lžící se jí vše hůlkami. Buď bambusovými na jedno použití, nebo v lepších umělohmotnými. Ať už oběd či večeře skládá se stolování hned z několika chodů.Tím nemyslím tři čtyři, ale zažil jsem zde jednou i téměř dvacet chodů. Pravda, občas se chod sestával z jednoho kousku čehosi, ale chod to byl. Obvyklý počet je tak šest až osm záležitostí, včetně desertu a ovoce. Zmínit musím jednu věc. Ani chuť, ani vzhled zdejších pokrmů není podobný tomu co jíme v Česku v čínských bistrech. Rovněž nudle jsme ani nezahlédli. Většinou je přílohou výborná smažená rýže. Masa jsou obvykle kachní, vepřová, kuřecí a hovězí. Oceán zastupují různé mořské plody a ryby. SKVĚLE chutnající ryby! Snad jedinou novinkou co jsem jedl, byla polévka s ploutvemi mladého žraloka. Dle našich hostitelů delikatesa, ne zcela běžná, ale zcela draháJ. Musím potvrdit i chutná. Na závěr se podává buď desert, nebo sezónní ovoce. V našem případě jsme povětšinou měli čerstvá vosková jablka, meloun nebo guavu. Jídlo je společenská událost, při které se čile konverzuje a dojednávají se obchody. Tomu odpovídá v restauraci strávená doba.
Na jiném trhu v jiném městě nás zaujal stánek plný kachen, asi namáčených v medu. Kachny byly včetně hlavy a zobáku. Na stojanu jich bylo vyřadováno několik desítek. Na jiném místě zase měli ve stánku spousty různých pochutin na špejli. Grilovaná zelenina, paprika, okurky, různé kuličky i válečky z mletého masa, černá vejce, sladké brambory, vafle zvířecích tvarů a mnoho dalších jednohubek. Podle front, které se u stánku dělali muselo jít jistě o něco oblíbeného. Jindy jsme zase potkali stánkaře který prodával sušené i nakládané plody z místního ovoce. Většinou z různých druhů švestek nebo mirabelek, rynglí., blum. Co to vlastně je, se mi nepodařilo zjistit.
Nedělní ataka chuťových pohárků
Být na Taiwanu a nejít na trh (nemyslím pro turisty, nebo noční), běžný denní je velká chyba. Samozřejmě takou chybu jsme neudělali. V Chungli jsme jeden takový navštívili. Na trhu jsme potkali většinou ovoce, které již známe z minulých návštěv, jakož i ovoce které se nechá koupit i v našich obchodech. Pouze s tím rozdílem, že zde je nápadně větší. Jako třeba karambola, papája, nebo mango, které jsou dvojnásobně veliké. Jedno jsme ale neznali, byla jím jujuba, která jak jsem ochutnal má výtečnou osvěžující chuť. Loquat je další pro nás exotické ovoce. Rovněž jsme potkali mnoho druhů zeleniny a všelijakých zelených trav. Mezi tím vším prodávali čerstvé ryby i maso.
Léta nás lákalo ochutnat durian. Kupovat si ale toto obrovské ovoce, které prý navíc strašně páchne jsme nechtěli. Na druhou stranu je považován za krále ovoce a nesmírnou pochoutku. Náhoda tomu chtěla, že jsem vlezli do obchodu s kořením a čaji. Vybírali jsme si čaj paní nám mezitím nabídla degustaci jednoho oolongu. Zatímco jsme vychutnávali doušky, tak P. objevil sáček s durianem. Rovnou jsme jej zakoupili, otevřeli a ochutnali. Neoslovil nás. Chceme věřit, že čerství by byl jiný.
Kousek od hotelu jsme objevili zajímavou restauraci. Okolo nerezového pultu, který je vlastně velkou plotnou na níž se připravuje veškeré jídlo se sedí na barových židličkách. Sedíte si, pijete a čekáte na jídlo, které se připravuje přímo před vámi. Procedura je vždy stejná, polít plotnu čirou tekutinou (asi vodou) dát vlastní potraviny (maso, zeleninu, mořské plody, aj.) za pomocí špachtliček neustále promíchávat, občas prolít a prosypat kořením nebo omáčkami. Jakmile je objednané jídlo hotové, což trvá pár pouhých pár minutek, přemístí jej kuchař na alobal před vás. Vše je stále na plotně a tudíž stále teplé. Venku je plno stánků, které prodávají čerstvé jahody na špejli nebo namočené v čokoládě.
Večer jsme nejprve prošli nočním trhem, kde bylo zase mraky lákadel. Ale protože jsme cestou potkali jednu zajímavou restauraci, respektive zajímavé jídlo, které jsem chtěl ochutnat i za cenu, že se vrátím sám, nutně jsem musel odolat. Na trhu jsme nakonec kolektivně vyhládli a ještě před „foot massage“ (masáž nohou) jsme se stavěli na něco malého k večeři. Dal jsem si velkou žábu na smažený způsob, tu kterou jsem si před hodinou vyhlídl. Křehoučké masíčko.
Plody trhu
Jujube, (Cicimek datlový, čínská datle) je zelené oválné ovoce uvnitř s peckou chutí připomínající jablko. Ovoce je bohaté na vitamíny. Jeli přezrále, má tmavou barvu. Konzumuje se i vařené nebo se suší. V tradiční čínské a korejské medicíně má své významné uplatnění.
Loquat, (Lokvát, japonská švestka, čínská švestka) je ovoce příbuzné mišpulím. Plody mají oranžovou barvu, tvar spíš jako hruška než kulaté. Uvnitř jsou tmavá semena. Dělá se z nich džem, jí se čerstvé i dušené. Dokonce se z nich vyrábí likér.
Kolokázie jedlá, (taro, kulkas) zvláštní rostlina jejíž velké a těžké tmavé, nevzhledné hlízy mají významné postavení na jídelníčku Asie. Konzumují se vařené, pečené i smažené. Sušené se melou rovněž na mouku a vyrábí se z nich i škrob.
Lilek vejcoplodý, (baklažán, patlažán) to je jasná známá věc. Trochu nás jen zmátl podlouhlý tvar s výrazně fialovou slupkou. Před použitím je jej potřeba nechat tzv. vypotit. Tzn. posypat jej solí a nechat vysrážet se obsaženou šťávu, kterou následně setřeme. Je velmi zdravý, proti-cholesterolový s vysokým obsahem minerálních solí.
Bambusové výhonky, jsou to vlastně rašící výhonky obrovských trav z rodu Bambusa. Musí se rychle sklidit a zpracovat, protože rychle dřevnatí. Naporcují se na plátky, kostky nebo nudličky a buď se konzervují nebo suší.
Lufa, (houbová tykev, tivuk, tournef) je popínavá tykvovitá rostlina připomínající okurku, dýni. Nízkokalorické, na vitamíny bohaté plody jsou vhodné nejen na konzumaci, ale zejména se z nich vyrábí houby a žínky do koupelny. V kuchyni je vhodná zejména do salátů, do dušených i smažených jídel i na zapékání.
Karambola, (čínská hvězdice, starfruit) v Česku běžně dostupné plody. Většinou pěticípé plody, s hladkou zelenou slupkou. Uvnitř je sladkokyselá dužnina. Je bohatá na vitamíny. Konzumuje se především čerstvá, nebo jako součást salátů, či ozdoba koktejlů. Dokonce se z ní dělá i džus. Jedná se o velice pěkné ovoce.
Moudrý závěr
V podstatě se čínská kuchyně dělí na čtyři základní směry. S-čchuanskou na západě, jižní z Kantonu, Pekingskou na severu a východní z Šanghaje. Samotní Číňané říkají, že jih chutná sladce, západ ostře, sever slaně a východ kysele. Tak praví moudrý internet. Sice jsme na Taiwanu, ale vlivy zmíněných oblastí se zde mísí spolu s vlivy dalších dálněvýchodních asijských zemí.
… hm, asi sem na ten Taiwan ještě chci!