2004 Šluknovský výběžek/České Švýcarsko - Rumburk
Opět je tu prodloužený víkend a my si říkáme, že je škoda něco nepodniknout. Po zhlédnutí nějaké reportáže nás napadá prozkoumat Šluknovský výběžek a České Švýcarsko. Nebudeme chtít jít po těch nejznámějších věcech jako je Pravčická brána, Hřensko, apod., ale projet a projít méně známe cíle.
Hledám nějaké zajímavé ubytování. Internet nám doporučuje ekologické a rekreační středisko Natura poblíž Rumburku.
3. 7. 2004 - sobota
Ráno z domova vyjíždíme do zatažené oblohy, která nevěstí nic dobrého. Na to, že je prodloužený víkend, je cesta příjemně prázdná a průjezdná. Při pohledu k obloze, ale kola na střeše asi dostanou sprchu.
Motáme se někde u Liberce, než konečně nacházíme správný směr na první, a zároveň poslední cíl dnešního dne, hrad Grabštejn (Grafenstein). Tedy trochu v tom mám mišmaš, protože se o něm píše jako o hradu a zámku v jedné osobě, ne jako o zámku přestavěném z hradu jako obvykle. Jedná se o původně gotický hrad, později přestavěný na renesanční zámek stojící na ostrohu nedaleko řeky. Hlavní úlohou bylo střežit významné místo střetu tří zemí Česka, Německa a Polska. Sotva zaparkujeme a vydáváme se do kopce, začíná solidní slejvák. Dáme alespoň igelitovou tašku made in Tesco na sedla a pokračujeme v pěším stoupání. Očekávání a pověst o památce je větší a silnější nežli skutečnost. Déšť není příjemný a nemám rád, když mi prší na kola, a proto jedeme rovnou do Rumburku na ubytování.
Pěkný areál, něco jako dětský tábor, je hned za městem. Správcojc pěstujou lamy a oslíka, a tak je dlouhé minuty s naším zvěromilcem sledujeme. Zabydlujeme se a doufáme v zítřejší lepší počasí. Na dvoře Ema objevuje ruské kuželky a nám nezbývá než s ní dlouho rusky koulet. Večer je jedeme podívat do města a na pivo. To pivo doplňuje typicky českým smažákem.
4. 7. 2004 - neděle
Obloha vypadá trochu zataženě, tak necháváme kola v bezpečí pod střechou v garáži. Jedeme vozmo méně známými místy této oblasti. Zároveň je to putování po místních skalních hradech. Vydáváme se tedy nejprve hledat Chřibský hrádek (Karlštejn, Hrad v Dolní Chřibské). Více méně se jedná jen zbytky místností vytesaných do skalního masivu ukrytého v lese.
Poté se přemisťujeme k Falkenštejnu (Falkštejn, Sokolí). Zachovalo se jen několik tesaných náznaků a i k nim je velmi špatný přístup. Jsou zde v pískovci schody, kterými lze vystoupat na vrchol, kde kdysi měl hrádek být. Dole na skále je tabulka s oběťmi, které se o to asi pokoušeli. Chvíli váhám, a když Emča s Martinou zajdou za roh tak tam zkusím taky lézt. Po asi 10 metrech v té úzké chodbičce na mne sedne nepříjemný pocit a balím to zpátky. Nechci rozšířit seznam.
Z obce Jetřichovice se jdeme podívat k nedaleké Mariině skále, kde je dřevěná vyhlídka. Malá Pravčická brána je dalším výletním cílem. Opravdu je to malá kamenná brána, zmenšenina známé Pravčické brány. Na druhou stranu jsme po cestě potkali asi jen jednu rodinu. Což by se nám asi na cestě ke známějšímu skalnímu útvaru nepoštěstilo. Na trase se nám připlete do cesty hrádek Šauenštejn (Šauštejn). Připlétá se samozřejmě plánovaně. Ten se rozkládá na mohutném pískovcovém bloku a musí se na něj po železných poměrně příkrých schodech. Na hoře na skále jsou, tak jako na ostatních hrádcích, jen terénní nerovnosti, tesané místnosti a vyhlídka. Cesta k malé bráně vede po typicky zdejších cestičkách prodírajících se kolem pískovcových skal. Na zemi se mísí směs písku a jehličí, po kterém se jde příjemně.
K večeru při návratu se stavíme ještě na Tolštejně (Kavčí hrad, Dohlenstein). Tato zřícenina, na rozdíl od dnešních předešlých hrádků, jako jediná připomíná kdysi hrdou stavbu. Jak už to tak bývá, tak rovněž posláním tohoto hradu bylo strážit obchodní cestu.
5. 7. 2004 - pondělí
Hola hola kola volaj. Počasí se tváří, že by mohlo přát. Konečně můžeme vyjet na delší výlet než jen na pivo do Rumburku. Jedeme překrásným Kyjovským údolím. Děláme malou odbočku k Brtnickému hrádku (Loupežný). Jak jinak nahoru se drápu sám holky hlídají kola. Kromě do skály vytesaného prostoru, zřejmě místnosti toho moc po hradu nezbylo. Nicméně prozkoumat jej musím.
Přes Kyjovský hrádek pokračujeme dál, až dojíždíme do Kyjova do hospůdky. O hrádku není moc dochovaných informací, včetně jména. Rovněž při jeho zkoumání je potřeba napnout fantazii. Sotva zasedneme pod slunečník a objednáme si, začne nepředstavitelný slejvák. Skoro až padají kroupy. Chvíli se snažíme schovat pod deštníkem, ale po pár minutách protéká a my jsme durch. Utíkáme proto do hospody. Uvnitř je narváno, jak se všichni chtějí ukrýt před deštěm. Oknem sleduji naše zánovní kola. Moknou. Asi po hodině jako když utne a je po dešti. Je modrá obloha a sluníčko svítí. Osušujeme v rámci možností kola a jedeme radši rychle pryč, co kdyby se přehnala další přeháňka.
Po pár kilometrech se nám do cesty staví hrádek Krásný Buk (Schonbuch). Náhoda je prostě nevyzpytatelná! Z původní stavby se dochovaly základy věže. Jednalo zřejmě se o příklad hradu bergfritového typu. Víme, že bergfrit je věž hradu, okrouhlého půdorysu převážně obranná. Škoda ho vynechat. To si ovšem opět myslím asi jen já. Nicméně i tento skalp ulovím. To by byla velká škoda přeci! Dnes se vracíme domů a tam i zůstáváme.
6. 7. 2004 - úterý
Víkend utekl jako voda. Zítra musíme do práce. Plně naložení jedeme ještě na rozhlednu Tanečnice. Krátký výstup do kopce je korunován zavřenou rozhlednou. To je smůla.
V obci Vilémov, přes kterou jedeme, má být údajně zázračná studánka. Studánka tu je nedaleko kostela Nanebevzetí Pany Marie, ale jestli je zázračná nemáme možnost posoudit? V obci Lipová mají být zase dva zámky mladší a starší. Po starším není ani památka. A mladší vypadá, že dříve či později spadne. Jedná se o trojkřídlou budovu ve tvaru podkovy, postavené v barokním stylu. Nežli opustíme tuto část vlasti, míříme ještě do města, které dalo této oblasti jméno. V centru Šluknova se nachází dvoupatrový renesanční zámek, který byl vybudován přestavbou tvrze. Na první pohled budova nevypadá jako zámek. Jeho stav je rovněž žalostný.
V Mělníce se poprvé dostaneme i na prohlídku navštívené pamětihodnosti. Tou je Lobkowiczký zámek. V zámecké vinotéce koupíme pár lahví místního moku. Rovněž místní zámek je přestavěným hradem. Rozhodně je dominantou, hned vedle zámku je gotický chrám Petra a Pavla. Na úbočí hradu roste vinná réva, z které vzniká místní víno Ludmila ve svoji typické láhvi. Přesně to co máme v tašce. Rovněž je odtud překrásný výhled na soutok dnou našich největších řek.
Zpátky jedeme přes Kladno a nějakou záhadou se dostáváme do Smečna, kde je zámek. Renesanční zámek byl přestavěn z gotické tvrze. Zámek je účelově využit.
Domů už jsme dojeli bez dalších zastávek. Nastává nejnenáviděnější činnost, a to nošení tašek nahoru a praní.
Literatura použitá při plánování výletů a občas v textu:
Soukup & David, Průvodce po Čechách, Moravě a Slezsku – zelená edice
České Švýcarsko, svazek č. 14, vydáno 2002
Soukup & David, Průvodce po Čechách, Moravě a Slezsku – červená edice
Českosaské Švýcarsko, svazek č. 5, vydáno 2002
KČT, turistické mapy 1:50 000
Moravskoslezské Beskydy, č. 96, vydáno 2001
Slezské Beskydy a Jablunkovsko, č. 97, vydáno 2001
KČT, cykloturistické mapy 1:100 000
Českosaské Švýcarsko a Lužické hory, č. 5, vydáno 2003
Kartografie Praha, turistické mapy 1:100 000
Národní parky České a Saské Švýcarsko, č. 12, vydáno 2002
Šluknovsko a České Švýcarsko, č. 13, vydáno 2002
Lužické hory, č. 14, vydáno 1999
Server:
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář