2012 Šumava - Gerlova huť
Hned minulou neděli jsme začali plánovat, co budeme dělat následující víkend. V plánu jsme měli v pátek dojet na Lipno a pobýt zde do neděle. S sebou vzít brusle, běžky i sjezdovky a udělat tak náročný trojboj. V týdnu ale Emču skolila chřipka, a tak jsme vyrazili jen s Martinou tam jako obvykle. Tentokrát nikoliv přes Sušici, ale přes Klatovy do Železné Rudy. Vysněným cílem měla být obě naše největší ledovcová jezera. Černé a Čertovo. Po zaparkování a vydání se po značce jsme po 200 metrech vyhodnotily tento výlet jako špatně zvolený. Vrátili jsme se a jeli pryč. Pán přes parkování byl natolik vstřícný, že nám stovku vrátil. Upalovali jsme pryč a měli namířeno na Modravu a potom asi na Březník. Cesta to neměla být daleká, protože cedule ukazovala asi 24 km do Srní. Kousek za odbočkou z hlavní na Hartmanice jsme se všimli stop podél silnice a posléze i odbočky na parkoviště. Šel jsem se zeptat pána přes parkování, který nám vysvětlil, jaké jsou zde možnosti. Odtud se dalo jet na jezero Laka. Když nevyšla ta největší, tak dáme aspoň to nejmenší. Pravdou je, že jsme chvilku váhali, ale nakonec jsme se rozhodli na Laku jet. V podstatě jsme parkovali a náš výlet začali na místě bývalé huti pana Gerla. Huť vyhasla v roce 1865.
První 2 kilometry se táhli podél silnice, ale potom už nás stopa vehnala do náruče Šumavských hvozdů. Na ceduli jsme si přečetli, že to na Laku máme ještě 7 kiláků. Na některém z následujících rozcestníků jsme měli na výběr 3 nebo 1,5 km. Samozřejmě jsme volili tu kratší. Stopa byla jen tak prošláplá, bořili jsme se, ale po chvíli jsme z lesa vylezli na úžasnou pláň. Na Laku už bylo jen kousek. Zpět jsme šli opět tou zkratkou. Zpět k autu už jsme ale tou stejnou cestou nešli. Šli jsme jinou, delší. Cedule ukazovala 12,5 km. Hned na úvod nás čekalo táhlé stoupání, které ve spojení se zmrzlou stopou nebylo nic moc. To, co nás ale čekal nahoře, to stálo za to. Dostali jsme se docela vysoko a kolem dokola se vynořily skvostné výhledy. Ve spojení s vykukujícím sluníčkem to byla paráda. Úplný ideál kazil jen silný vítr. Po pár stech metrech nás čekalo další překvapení, asi čtyři kilometry dlouhý sjezd. Musím uznat, že nic podobného jsem ještě nejel. Naštěstí nebylo moc lidí a riziko střetu bylo malé. Byť se tu a tam pletl osamělý „důchodec“. Na konci sjezdu nám tabule ukazovala ještě 6,5 km k autu. Fuj, to byla hrůza. Asi 100 m před parkovištěm jsem se nějak zamotal a zapadl do sněhu. Podařilo se mi totálně ohnout hůl.
Do auta jsme lezli unavení a hladový a tak místo k domovu jsme zamířili do Rudy na obědo-večeři. V restauraci s příznačným názvem Laka jsme si dali čtvrtku kachny, 11 knedlíků, mega porci červeného zelí a půl litr čaje. K tomu nám hrála dechovka, která zde končila svoji masopustní pouť. Ta hůlka mi tak s...a, že jsem hned koupil v Plzni novou, karbonovou. To aby příště rovnou praskla a jen se neohnula.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář